Na internetu jsem často narazila na úžasné výtvory ostatních 3D tiskařů. Obdivovala jsem, jak dokonale vypadají jejich výrobky, a říkala si: „Jak to jen dělají?“ Některé výtisky totiž potřebují ještě pořádnou dávku péče, aby vypadaly jako mistrovská díla. Rozhodla jsem se, že se pustím do svého prvního pokusu o post-processing – a byla to cesta plná broušení, malování, zoufalství i radosti.

Začínáme: Výběr modelu a materiálu

Model jsme vybrali společně s manželem – Hatsune Miku měla být originálním dárkem k narozeninám. Na první pohled se zdála jako skvělá volba, ale netušila jsem, že mě čeká tolik práce. Model jsem stáhla z Printables (odkaz zde: Hatsune Miku) a vytiskla z PLA. Když jsem ho držela v ruce, bylo jasné, že nejen podpěry zanechaly nehezké povrchy, ale byly viditelné i vrstvy tisku, které bylo potřeba upravit.

Připravila jsem si brusné papíry (jemný i hrubý), tmel ve spreji a primer. PLA se sice doporučuje brousit pod vodou kvůli minimalizaci rizika deformace třením, ale vzhledem k velikosti postavičky jsem se rozhodla brousit nasucho.

Broušení: Trpělivost přináší hladký povrch

Začala jsem hrubým brusným papírem a postupně přecházela na jemnější. Broušení bylo procesem trpělivosti – nanést tmel, nechat zaschnout, znovu brousit… pořád dokola. Povrch se postupně vyhlazoval do podoby, která se blížila mé představě o dokonalosti. Když jsem byla spokojená (nebo spíš už unavená), nastříkala jsem primer a připravila model na malování.

Výběr materiálů: Zkouška trpělivosti v hobby marketu

Výběr tmelu a primeru byl pro mě výzvou. V hobby marketu jsem stála před regálem plným sprejů různých značek a barev. Po dlouhém zkoumání jsem nakonec vybrala světle šedý tmel i primer – rozhodnutí založené spíš na intuici než na znalostech. Později jsem zjistila, že barva podkladu je velmi důležitá, protože dokáže výrazně usnadnit práci při malování.

Malování: Akrylové barvy vs. moje nervy

Přišel čas na akrylové barvy a štětce – a tady začaly opravdové problémy. Měla jsem doma obyčejné štětce, které při malování pouštěly chlupy. Pokud něco doporučuji, tak investujte do kvalitních štětců! Další výzvou bylo míchání barev, jelikož jsem měla doma jen základní barvy. Naštěstí strýček Google velmi rychle poradil, jak dosáhnout požadovaných odstínů.

Detailní malování bylo další zkouškou mé trpělivosti – neměla jsem vhodný štětec na detaily, což se bohužel odrazilo na výsledku. Můj štětec připomínal roztřepenou metličku na WC, takže malování jemných detailů bylo doslova boj o nervy. Po několika nervových zhrouceních jsem to nakonec zvládla.

Dokončení: Lesklý lak jako poslední krok

Nakonec přišel čas na lakování. Koupila jsem lesklý lak – a hned po aplikaci jsem si říkala: „Teď sem to úplně pokazila.“ Matný by byl asi lepší volba, ale po zaschnutí lesklého laku to nevypadalo tak špatně! Rodina byla nadšená a já nakonec taky.

Poučení na závěr

Tento článek není návodem na správný postup post-processingu (to by byla katastrofa). Je to spíš popis toho, jaké problémy a zkušenosti mě potkaly během mého prvního pokusu. Doufám, že vám to něco přinese – třeba inspiraci nebo alespoň úsměv.

A co je nejdůležitější? Nebojte se chyb! Každý krok vás posune dál a příště už budete vědět přesně, co dělat (a co rozhodně nedělat).