Po úspěchu s Hatsune Miku jsem si řekla, že je čas posunout se dál a zkusit něco většího. A protože mám ráda výzvy, rozhodla jsem se pro zpracování, které bylo o dost náročnější – panenku Chucky. Proč zrovna ona? Jednou jsme seděli s kamarády v hospůdce a jeden z nich měl na tričku tuto „roztomilou“ postavičku. Blížily se jeho narozeniny, a protože ráda obdarovávám své blízké 3D výtvory, začala jsem hledat něco originálního. A tak jsem narazila na model knižní zarážky s Chucky (model ke stažení zde: Chucky Book Nook).

Své nadšení jsem hned sdílela s kolegyní Jančou. Její první reakce? „Si děláš prdel, to nebudeš tisknout!“ Později ale uznala, že je to skvělé dílo – i když sama by si ho doma vystavit nechtěla. Na seznamu mám mimochodem i Xenomorpha, ale o tom až někdy příště.

Tisk a příprava: Vrstvy, všude vrstvy!

Jakmile jsem držela model v ruce, bylo mi jasné, že mě čeká další maraton broušení a stříkání tmelem. Na panence byly vrstvy opravdu hodně viditelné, takže jsem sáhla po stejných sprejích jako při mém prvním projektu. Postup byl stejný: brousit hrubým papírem, stříkat tmelem, nechat zaschnout, znovu brousit jemnějším papírem… dokud povrch nebyl hladký jako dětská prdelka.

Když bylo vše připravené, nastříkala jsem model primerem. A pak přišel čas na malování – část, která mě vždycky baví nejvíc (i když občas přinášela zoufalství).

Malování: Tělová barva jako boj století

Pokud jste četli můj první článek o post-processingu (najdete ho zde), víte, že jsem se už zmiňovala o tom, jak důležitá je barva podkladu. No… tentokrát mi šedý podklad opravdu zavařil.

Musela jsem si namíchat tělovou barvu, protože jsem opět nebyla připravená a neměla všechny potřebné odstíny. První pokus? Katastrofa! Místo hezké tělové barvy byla Chucky nažloutlá jako slámové pole. V tu chvíli mě polil studený pot – co teď? Naštěstí mě napadlo rychle jednat: dala jsem model pod vodu a jemně ho vydrhla houbičkou. Barva byla ještě čerstvá, takže se mi podařilo zachránit situaci.

Druhý pokus už dopadl lépe. Začala jsem natírat tělovou barvu, ale šedý podklad pořád prosvítal i přes několik vrstev barvy. Klela jsem jak dlaždič, ale nevzdala se. Po mnoha nátěrech jsem konečně dosáhla požadovaného odstínu.

Štětce: Nebe a dudy

I když jsem nebyla připravená na míchání barev, věděla jsem, že si musím pořídit nové štětce. Nevím jak vy, ale já když něco potřebuji, hned projedu shopy typu Temu, Shein nebo Aliexpress… No a tam jsem toho nakoupila mraky – různé typy štětců v různých velikostech. A musím říct, že na mé domácí patlání jsou úplně skvělé! Díky nim bylo malování mnohem snazší a výsledek vypadal o dost lépe než při mém předchozím pokusu.

Krev a vlasy: Když improvizace zachraňuje situaci

Další výzvou bylo namíchání krvavě červené barvy pro rány na Chuckyině obličeji. Chtěla jsem dosáhnout realistického efektu krve, takže jsem hledala návody na internetu a nakonec použila houbičku k jemnému „ťupkání“ kolem ran do ztracena. Myslím, že se mi to docela povedlo – co myslíte?

A pak tu byly vlasy… Nejprve jsem je natřela tmavě oranžovou barvou, ale výsledek se mi nelíbil. Zkoušela jsem přimíchávat hnědou a různě experimentovat – až jsem to úplně pokazila. V zoufalství mě napadlo otřít barvu papírovým kapesníkem a různě ťupkat – světe div se, výsledek byl překvapivě super! Někdy z blbého nápadu vznikne něco úžasného… prostě haluz!

Tričko: Čáry nejsou taková hračka

Chtěla jsem, aby každý pruh byl rovný a přesný – vždyť to jsou jen čáry! Ale zkuste si to sami… Každý pruh musel být dokonale rovný a přesný, což byla pořádná výzva. Nakonec se mi to povedlo a Chucky začínala vypadat opravdu skvěle.

Dokončení: Matný lak pro perfektní finiš

Minule jsem použila lesklý lak, ale tentokrát bylo jasné, že matný bude lepší volba. Vyrazila jsem do Actionu (kde jsem koupila i ten lesklý lak) a pořídila matný za pár korun. Po aplikaci laku byl projekt hotový – a já byla nadšená!

Chucky mě bavila od začátku do konce – chvílemi mě přiváděla k zoufalství, ale zároveň mi přinesla spoustu radosti. Nakonec mi bylo skoro líto ji darovat.

Co dál?

Tento projekt mě naučil spoustu nových věcí – hlavně o důležitosti přípravy materiálů a promyšleného výběru podkladových barev. Do třetice všeho dobrého pro vás chystám další článek o mém zatím největším díle – spartanské přilbě! Máte se na co těšit!