Jmenuji se Oli a dnes bych se s vámi chtěla podělit o příběh, jak jsem se vlastně dostala do týmu Hotendu.cz.

S Pavlem se známe už nějaký ten pátek. Pracovali jsme spolu v jedné firmě, kde jsme byli už taková inventární součástka. Každý z nás měl úplně jinou pracovní pozici, ale naše práce se občas protínala, takže jsme si k sobě vybudovali dobré vztahy. Za ta léta jsme už věděli, co od sebe můžeme čekat.

Naše cesty se na chvíli rozešly, když se firma, kde jsme pracovali, začala výrazně měnit a my jsme se rozhodli jít každý svou cestou. Byli jsme však stále v kontaktu, a tak jsem věděla, že se Pavlovi daří. Jednou mě oslovil s nabídkou výpomoci – hledal někoho na balení objednávek. Tehdy jsem to odmítla, protože jsem právě nastoupila do nové práce a nechtěla jsem to měnit.

Nabídka podruhé: Vzít to, či nevzít?

Když se pak Pavel ozval znovu s nabídkou, abych se přidala k jeho týmu, byla to pro mě opravdová výzva. V práci, kde jsem tehdy byla, jsem byla celkem spokojená. Dobrý kolektiv je pro mě opravdu důležitý, a i když to nebylo vždy ideální, měla jsem tam fajn lidi, se kterými jsem si rozuměla, což mi pomáhalo zvládat i náročnější situace nebo složitější procesy.

Začala jsem přemýšlet: Zůstat tam, kde je mi dobře, odrobit si svoje a mít klid? Nebo přijmout něco úplně nového, o čem nevím vůbec nic, a vzít na sebe větší zodpovědnost? Šrotovalo mi to v hlavě. Věděla jsem, že pokud do toho nepůjdu teď, další taková možnost už nemusí přijít. Zároveň jsem cítila, že mě tato nabídka může někam posunout, což se nakonec i stalo. Nakonec jsem se rozhodla – i díky podpoře doma – že do toho půjdu.

Nástup do Hotendu: Skok do neznáma.

Musím říct, že svého rozhodnutí nelituji. Svět 3D tisku je úplně jiný svět. Někdy je to naprosté psycho – čumím s otevřenou pusou na to, co všechno tato technologie dokáže. Pavel mě ujišťoval, že všechno zvládnu a že je to brnkačka… ehm kecal! Bylo to něco úplně jiného než cokoliv, co jsem do té doby znala nebo zažila.

Tolik informací najednou bylo šílených. Jednu dobu jsem z toho byla celkem rozhozená – čehož si všiml i Pavel, který mě takovou prý za ta léta neznal. Po čase jsem se ale otřepala a začala zapadat.

Tým v akci: Já a Jana.

Když jsem nastoupila do týmu, už tam byla zaběhnutá Jana. Ta mě provázela vším novým a trpělivě mi vysvětlovala, jak co funguje – od balení, přes zpracování objednávek, fungování e-shopu až po plno dalších věcí, které se týkají chodu e-shopu. S Janou jsme si sedly – i když jsme každá úplně jiná. Já jsem ten typ člověka, co se s ničím nesere, zatímco Janča je důkladná a opatrná. Jsme prostě jako jing a jang, v mnoha věcech se skvěle doplňujeme. Tím jak jsme si sedly, tak se spolu i dost nasmějeme. Někdy mi přijde, že se trumfujeme, která co dojebe více, to nám jde velmi dobře! Ono ruku na srdce, kdo kdy něco neposral, že jo?

Každý den se učíme něco nového a zvládáme každodenní výzvy společně jako tým.

3D tisk: Co mě na něm baví.

Na této práci mě fascinuje hlavně všestrannost 3D tisku. Baví mě, že si můžu vytisknout prakticky cokoliv – od užitečných vychytávek až po úplné blbosti, které prostě jen udělají radost. S každým novým zpracováním se učím nové a nové věci, přicházím na různé problémy spojené s 3D tiskem a hledám způsoby, jak je vyřešit. Ráda se pouštím i do složitějších projektů, které pak můžu dál upravit a vylepšit pomocí různých technik post-processingu. Určitě si chci v budoucnu vyzkoušet i techniky jako Hueforge nebo lithophane – je toho prostě spousta, co mě láká! Je to nekonečná studnice možností a kreativity.

Co říct na závěr?

Tímto začala moje cesta v Hotendu.cz. Dnes můžu říct, že rozhodnutí připojit se k Pavlovu týmu bylo správné. Každý den mě tato práce překvapuje a posouvá dál – nejen profesně, ale i jako člověka.